Barbara zrovna seděla u stolu ve své kanceláři a popíjela čaj. Natalie dnes skončila o trochu dříve, ale Barbara s ní měla v sedm večer schůzku. Po ní plánovaly jít do kina. Jejich vztah byl vážný. Obě k sobě cítily to samé, a vědělo o tom i jejich okolí. Když tak Barbara přemýšlela o tom, co si večer obleče, aby na svou přítelkyni nejlépe zapůsobila, objevil se v kanceláři udýchaný Moffat.
"Kentová, prosímvás, seberte se, a odjeďte na tohle místo!" zakřičel a položil na stůl papír se souřadnicemi.
Dlouho se nerozmýšlela. Nasedla na motorku a zamířila k Paw Paw v Západní Virginii. Nebyla sama, jel s ní i Arik Thomson. Nikdo by si však na rušných dálnicích Marylandu a Západní Virginie nedokázal představit, že ti dva docela obyčejní, drsní motorkáři v černých kabátech a nádhernými ohnivými prameny zdobícími jejich přilby, jsou agenti CIA.
Když Kentová a Thomson dojeli na místo určení, čekalo je uvítání od kapitána Peytona Reevese z americké armády. Krátce jim vysvětlil, co se tu stalo. Na nákladní vůz, převážející jedovaté látky z Goatmových útrob, zaútočila skupina šesti ozbrojených zabijáků. Zatím nebylo jasné, odkud vlastně byli. Převrátili nákladní vůz a zastřelili řidiče, jenže ten stačil včas upozornit na svou situaci CIA, a ta zase okamžitě uvědomila armádu. Dříve, než se ti darebové naděli, byl náklaďák obklíčen palnými zbraněmi. Rozhodli se setrvat v nákladovém prostoru vozu. Nikdo na ně tedy nemohl vystřelit; taková rána by způsobila nejen jejich smrt, ale i výbuch všech těch jedovatých látek - a to by pro ovzduší nebylo zrovna nejlepší. Jediná molekula Goatmanova toxinu ve vzduchu by mohla být dovlečena vzduchem až do městečka, a tam někoho klidně i zabít!
Kentová a Thomson se k náklaďáku přiblížili, aniž by jim hrozilo velké nebezpečí. Ozbrojenci byli uvnitř, zdráhali se ze svého úkrytu vylézt. Agentka přiložila ke nákladovému prostoru malý čip, a vzdálila se. Čip explodoval, avšak vše, co způsobil, byla malá dírka. Kentová zamířila do dírky pistolí, a z té po zmáčknutí spouště vytřelila malá kulička, nesoucí dusivý plyn. Všech šest ozbrojenců okamžitě opustilo nákladový prostor. Thomson po nich začal střílet ze síťové pistole. Všechny je dostal, až na jednoho. Ten přiběhl k Thomsonově motorce, a mával s plechovkou v ruce. Uvnitř byl jistě Goatmanův toxin!
Nikdo se neodvážil po něm vystřelit. A ten darebák byl teď na útěku! Jakmile se vzdálil, Kentová sedla na motorku a vydala se za ním. Thomson s ní mluvil po vysílačce.
"Neudělej, prosímtě, žádnou blbost," vzkázal jí.
"Neboj. Nějak ho dostanu, aniž by s tím jedem stačil něco provést," odpověděla.
Nebyla si však samá jistá, jak tohle vlastně dopadne.
Těsně před vjezdem do ulic Paw Paw se z oblohy snesla helikoptéra, a uprchlík do ní skočil. Thomsonova motorka pak už jen narazila do sloupu. Kentová po helikoptéře vystřelila lano s hákem, a následně byla povznesena. Vyšplhala do vrtulníku, a chytila uprchlíka za ruku. Vytrhla mu z ní plechovku, a zasunula ji do kapsy. Pak chudáka zločince popadla za krk a vyskočila s ním.
"Co ta ženská právě udělala?" zeptal se první pilot toho druhého.
Při pádu zmáčkla Kentová tlačítko na opasku, a asi tak deset metrů nad zemí se jí z uniformy vysunula mechanická křídla, která ovšem působila spíše jako padák. Zmírnila pád, který byl i tak docela tvrdý. Uprchlík při něm omdlel, Kentová byla jen ráda, že dopadla na opačný bok, a plechovka s jedem tak nebyla zmáčknuta.
Když se chlapík probudil, nacházel se ve sklepě základny CIA v Langley. Seděl spoután u židle.
"Jak se jmenujete, proč jste přepadl ten nákladní vůz, a k čemu jste chtěl ty látky použít?" zeptal se ho Moffat.
"Nic neřeknu," odpověděl unaveně, líně zločinec.
"Dobrá. Tak s vámi uděláme to, co s vašimi pěti komplici," odpověděl Moffat a ukázal mu fotografii chlapíkových zkrvavených kumpánů.
"Ne! To ne! Tohle, proboha, ne!" zařval zločinec. "Tohle za to nestojí. Jsem George Sanders. Najal nás Japonec jménem Amano. Sídlí v Tokiu. Chtěl nějaké jedovaté látky, a dozvěděl se od jednoho z vašich lidí, že tu máte něco z kryptida jménem Goatman. A to je všechno, co vím. Běžte se zeptat jeho! A mě klidně zavřete, protože Amano mě za porušení slibu o mlčení pověsí!"
"Skvělé, pane Sandersi. A mimochodem, ty fotografie jsou fake. Jsme přece ve Státech. Žádné popravy," usmál se Moffat.
